Blades of swords-01

18.11.2012 15:14

 

,,Momiji!" ,,Už jdů!",,To říkáš už asi 10 minut!"Náhle se otevřely dveře a Momiji konečně vyšla z pokoje.,,Sláva!"pověděla Ayuko.,,Ty máš co říkat,už jen zuby si čistíš 20 minut,"pověděla Sonoko a společně s Momiji se zasmála. ,,Je důležité,"povídala Ayuko.,,Vypadat krásně,"doplnily ji Sonoko s Momiji,protože tu větu slyšely od Ayuko skoro každé ráno. ,,Ale i tak zvonilo už asi před deseti minutami,zase jdeme pozdě,"pověděla Sonoko.,,Protentokrát jsem ale vymyslela dobrou výmluvu,"pověděla Sonoko.,,Jakou?"ptala se Ayuko.,,Momiji uvízla ve sprše." Všechny tři se zasmály. Zrovna v tu dobu jak se smály,procházely kolem ředitelny. Náhle se otevřely dveře a tři dívky viděly hlavu jejich ředitele.Dívky čekaly že řekne něco jako:,,Zase Vy?" Namísto toho ale ředitel řekl něco nečekaného:,,Zrovna jsem vás hledal."

,,Posad'te se,"pověděl ředitel .,,Emm...pane řediteli,my musíme na hodinu,už tak máme díky Momiji zpoždění."povídala Sonoko,která si stále nesedla. Ředitel zvážněl a skoro zakřičel: ,,Posaďte se Suzukiová! Tohle je mnohem důležitějši než nějaké vyučování!" Sonoko byla v šoku,,D-dobře." pověděla a posadila se.

,,Takže,“začal ředitel,ale ještě než stačil něco říct tak se rozbilo sklo velkého okna a do ředitelny zaputovala dračí hlava. ,,Emm,pane řediteli,“pověděla Sonoko ,,patří to k vašemu výkladu??“ ,,Já to věděla,“pověděla Momiji,,vy nás za trest chcete nechat vyčistit draka,jen to né!“ ,,Ne,tohle opravdu není moje práce,“pověděl ředitel.,,Rychle pojďte,musíme utéc -“nestačil dopovědět ředitel a Sonoko,Momiji a Ayuko vyskočily z okna,čímž mu zničily nádherný výhled. Ředitel rychle zmáčkl poplachové tlačítko a všichni vybíhali ze školy na velký dvůr.

,,Dancing Flight!“ zvolaly všechny tři dívky a pod nohama se jim vytvořily jakoby schodečky z fialové hmoty. Všechny se rozběhly dolů. Sonoko,která byla už jen asi 20 metrů nad zemí podklouzla noha a Sonoko se řítila asi sedmdesátikilometrovou rychlostí dolů. Už se loučila se životem ,když ji náhle někdo chytnul za ruku. ,,Drž se!“ zavolal mužský hlas. Sonoko se podívala nahoru a rozeznala tvář Andyho,nejpopulárnějšího kluka na škole. Andy ji vyhopl na sedlo svého draka. Sonoko musela v tu dobu být jako rajče,ale na rudnutí teď nebyl čas,museli zastavit draka předtím než zničí školu.

,,Vysadím tě dole a pak -“povídal Andy. Sonoko ho ale nenechala domluvit ,postavila se s seskočila z draka,tentokrát se ale neřítila nějak velkou rychlostí,ale držela se ve vzduchu. ,,Disco Ball Prison!“ zakřičela a kolem Sonoko začaly létat části diskokoule a stavět se dohromady. Jakmile se setavily byla Sonoko uvězněna uvnitř. Chvíli počkala a pak zavolala : ,,Dance!“ Každá část diskokoule začala zářit jinší barvou a fakt to vypadalo, jako kdybyste byli na diskotéce. Pak ještě jednou zvolala : ,,Dance!“ A všechny barevná světýlka zamířila na draka, který po chvíli vypadal jako duha.

Po chvíli začaly mizet barvy, první červená,pak zelená,poté růžová a tak to postupovalo dále a s každou zmizenou barvou zmizela i ta část draka,na kterou tato barva svítila. Mezitím,i když se to nezdálo,se musela Sonoko urputně soustředit a její oči byly všech možných barev,chvíli takové,pak zase makové. Když konečně zmizel celý drak,Sonoko byla velmi vyčerpaná a tak se řítila dolů,tentokrát ale neječela,ale usmívala se.

,,Už otevřela oči,“pověděla Ayuko. ,,K-kde to jsem?“ ptala se Sonoko. ,,Na oštřovně,“pověděla žena s černýma vlasama a uličnickým úsměvem. Sonoko byla ta tvář povědomá,vybavovala se jí z její minulosti z které si nic nepamatuje,jako by ji věrně znala. ,,Dívky,potřebuje klid,musím vás poprosit abyste odešly.“ Ayuko i Momiji neochotně odešly. ,,Paní…my se známe?“ zeptala se Sonoko.,,Paní,a co tvoje obvyklé „mami“ ?“